1
Základním výrobním materiálem pro obuvníky, kožešníky, sedláře, brašnáře, řemenáře, rukavičníky i jiná příbuzná řemesla, je samozřejmě kůže a kožešina.
V tomto textu jsem využila informace z knížky Kůže – zpracování a výrobky, Olga Floriánová, nakladatelství GRADA.
Historie
Zpracováním kůží a kožešin se zabývali ve speciálních provozech zvané koželužny. Mnozí výrobci si kůže činili sami a to na mnoha místech přetrvávalo až do 20. století. Dokonalejší barvení kůží k nám přinesli Maurové počátkem středověku.
Na našem území se činění tříslem dokládá z období Velké Moravy. Činění kamencem hlinitým k nám proniklo ze severní Afriky přes Pyrenejský poloostrov. Po třicetileté válce se koželužské řemeslo dostalo do úpadku. V druhé polovině 17. století dochází k novému jevu – zakládání panských koželužen. Od 18. století se vyvíjí nové technologie, rozvíjela se podnikavost a obchodní schopnost živnostníků.
Technologie zpracování kůže
Upravená kůže je výchozí materiálem pro další výrobu. Požadavky jsou různé. Někdo potřebuje pevnou, někdo měkkou, odolnost v tahu. Dost záleží i na tom z jaké části zvířete kůže pochází. Surová kůže, která je zbavená chlupů, se vyděláním mění na useň. Kůže upravená tak, že z lícové strany je zachovaná srst, se nazývá kožešina.
Podle vydělání kůže dělíme tři základní techniky úprav.
- Koželužství – používá se při činění tříslovina, organických nebo anorganických
- Jirchářství – vzniká při něm měkká tažná useň, k činění používá hlinité soli. Využívá skopovinu, teletinu a kozinu.
- Zámišnictví – původ slova zámiš (lidově semiš) je z arabského původu a byl to tuk na mazání kol. Důkladné loužení a moření způsobuje měkkost. Činění je děláno rybím tukem, který se vpravuje intenzivním tlakem a valchováním. Výsledné usně jsou do žluta, jsou měkké tažné a odolné proti vodě.
Základní pojmy
Kůže – vrchní pokryv obratlovce
Useň – vyčiněná kůže, vláknitá struktura je zachovaná
Kožešina – kůže savců i s chlupy
Useň:
Vláknitá useň – přírodní useň
Syntetická useň – uměle vytvořená ze syntetických polymerů v přírodní nebo upravené formě
Starší dělení podle zpracování
Koželužství
je činění kůže pomocí organických a anorganických třísliv
Hovězina
je kůže z dospělého hovězího dobytka a je nejdůležitější koželužskou surovinou, dělíme ji na:
- jalovčina, volovici – kůže z mladého dobytka, stejnoměrná hustota vaziva
- kravina – kůže starší, řidší vazivo
- býčina – je těžší kůže s tlustými vazy
Teletina
je kůže telat živících se mlékem, vyznačuje se stejnoměrnou hustotou vaziva a jemným lícem, proto je velmi vyhledávanou surovinou a bývá dražší
Ostarčina
vzniká z telat, která se živí rostlinnou stravou
Vepřovice
v kožedělným průmyslu se využívá na druhém místě hned za hovězinou
stahuje se z vepřů nad 40 kg a buď v kruponech nebo celých kůžích, krupon je do obdélníku z hřbetu zvířete a má výraznou lícovou kresbu
z kruponů se nejčastěji vyrábějí nubukové usně
Kozina, kozličina
patří k žádaným koželužským surovinám, většinou se dováží, ale ne jako surová, nýbrž hotová vyčiněná useň
Jirchářství
je jiné zpracování kůže, vzniká při něm měkká tažná useň. Využívá skopovinu, teletinu a kozinu.
Zámišnictví
původ slova zámiš (lidově semiš)je z arabského původu a byl to tuk na mazání kol. Důkladné loužení a moření způsobuje měkkost. Činění je děláno rybím tukem, který se vpravuje intenzivním tlakem a valchováním. Výsledné usně jsou dožluta, jsou měkké tažné a odolné proti vodě.
Druhy usní
Hovězina – byla a je nejběžnější usní. V těžké a jadrné podobě sloužila na spodkové usně. Z méně jadrné se zhotovují tzv. vařety, čalounické a nábytkářské usně. Z lehké se vyrábějí obuvnické usně nebo sedlářské hlazenice, tzv.blanky. Štípenky se používají obuvnických a oděvních podšívek.
Teletina – je kůže telat živících se mlékem, vyznačuje se stejnoměrnou hustotou vaziva a jemným lícem, proto je velmi vyhledávanou surovinou a bývá dražší. Používána na luxusní obuv. Ostarčina – vzniká z telat, která se živí rostlinnou stravou.
Jehnětina a kozina – suně rukavičkářské a ševro
Konina – zde se odděluje zadek, tzv. špígl, hustý a jadrný materiál. Na oficírské holínky, podešve na cvičky. Z přední části se vyrábí usně galanterní a podšívky. Z nejlepší části usně se vyrábí ševrety na výrobu kabátů. Lakované usně – zhotovují se chromčiněním, líc je pak upraven krycími apreturami, způsobují vysoký lesk a hladký povrch.
Skopovice – na podšívky, kožešnické účely, knihtisk tzv. skiver.
Kordován, Safián, Juchta
SOUČASNÉ dělení
podle suroviny
- hovězina
- teletina
- kozina
- vepřovice
- konina
- skopovice
způsob činění
- rostlinným tříslem
- syntetickým tříslem
- kombinovaným tříslem
- chromitými solemi
- jirchářské a zámišnické usně
povrchová úprava
- přírodní líc
- hladký líc
- broušený líc
- tlačený líc
způsob krájení
celé, půlky, krupony, štiky, krajiny, vazy, ramena, předky, zadky
způsob zpracování
obuvnické – spodkové, vrchové, stélkové, rámové, podšívkové ledkové
oděvnické – rukavičkářské, sedlářské, čalounické, brašnářské, řemenové, technické
speciální usně
waterproof – hovězina vydělaná chromitými solemi, podbarvená dehtovými barvami, maže se a má žehlenou úpravu s přirozenou nebo umělou kresbou
nubuk – useň bílá (vyčiňuje se chromitými solemi a syntetickými tříslovinami) nebo barevná (vyčiňuje se chromitými solemi a vybarvuje se dehtovými barvami). Povrch se na lícové straně upravuje jemným broušením. Použití: svrškové dílce letní vycházkové obuvi a brašnářských výrobků.
velur – hovězinový se činí chromitými solemi a vybarvuje se dehtovými barvami. Z rubu se upravuje broušením a česáním. Vyrábí se i z hovězinové štípenky. Použití : svrškové dílce obuvi, k potahování spodkových dílců obuvi a
na galanterní zboží.
teletinový box – vydělává se chromitými solemi, podbarvuje se dehtovými barvami. Upravuje se z lícové strany barvením a leští se. Líc má přirozenou kresbu. Různé barevné odstíny na výrobu svršku dámské galanterní obuvi,
pánské a dámské vycházkové obuvi a galanterního zboží.
kozinové ševro – vydělává se chromčiněním, podbarvuje se dehtovými barvami. Z lícu se upravuje krycími barvami na černo, hnědo a jinými povrchovými barvami. Leští se a žehlí. Kresba přirozená. Pro galanterní, dětskou, cvičební, brašnářské zboží.
ševrety – vydělává se chromčiněním, oděvnická useň
rukavičkářské usně – vysoká měkkost, tažnost, odolnost proti oděru, potu, příjemné barvy. Vyrábí se z kozlečiny, koziny, jehnětiny, skop., teletiny, vepřovice. Vydělaná chromitými solemi.
provedení usní
nappa, glazé, doge, chair, rocheto…
typy brašnářských usní
Líc se při ohybu nesmí otevírat, při dvojitém ohybu nesmí praskat a musí vykazovat vysokou odolnost, vyrábí se nejčastěji z tříselné hověziny, z hovězinové štípenky se přečiňuje chromitými solemi a dočiňuje se směsí přírodních a syntetických třísliv. Vlastnosti: hladkost, pružnost. Vyrábí se také z tříselných vepřovic nebo chromtříselné koziny
sedlářské a čalounické usně
Dokonalé pročinění, hladký rub, hladký vyražený líc. Vzniká z tříselné nebo chromité hověziny. Zhotovují se i z vepřovice činěné, hlazenice na postroje z hověziny nebo vepřovice se vyrábí vyděláním přírodními tříslivy nebo
kombinovaným činěním, ale také chromočiněním. Promazává se tzv „napalováním“.
Závěr
Pokud vás toto téma zajímá víc, doporučuji dvě knížky Kůže – zpracování a výrobky od Olgy Floriánové a Kůže – nové projekty – pomůcky, šití, výrobky Bothe Carsten.
A pro začátečníky připravuji článek o tom, která kůže (useň) se na co hodí a nehodí.
